Tři novinky ze sexuologie
V posledních týdnech nám bulvár i rádoby seriózní tisk přinesly několik novinek z oblasti sexuologie. Ačkoliv mám v medicíně převážně jiné zaměření, rád bych do celé záležitosti vnesl náhled zapáleného amatérského badatele. |
První je studie o blahodárném účinku na přežití mužů při sledování ženských ňader. Tato pozoruhodná vědecká práce bývá s přestávkami publikována v našem tisku již asi deset let – vždy v mediální okurkové sezóně a pokaždé jako novinka. Ačkoliv jsem ji za tu dobu četl mnohokrát, přesto mne zneklidňuje několik drobností. Je-li civění na ženské hrudníky tak prospěšné, proč se mi jich ukazuje tak trestuhodně málo? Skoro by se dalo říct, že se mi medicíny dostává jen po kapkách. Jestli nemá tato aktivita vedlejší účinky, proč nepatří mezi povinnou součást zdravotních programu jako očkování? Možná by to vyšlo dokonce levněji! Na jak velká ňadra se mám dívat, aby to zabralo a já se nepoddávkoval? Proplatí mi VZP vstupné na nudapláž nebo stačí, když se budu dívat na poprsí v obalu? Dostanu někde kartičku, že se koukám z léčebných důvodů? Zkoumalo se, jestli to nepůsobí lépe dohromady se saháním? Trochu mi ten výzkum připadá nedotažený a určitě skýtá možnosti dalšího bádání!
Samotný princip účinku prý spočívá v přechodném zrychlení srdečního tepu. Jakkoliv je výsledek studie diskutabilní, protože tep se zrychlí i po kávě, nenašel se dosud nikdo, kdo by podobné zkoumání chtěl jen náznakem zpochybnit (a snad ani můj článek podobně nevyzní). Co kdyby se prokázalo, že stejný efekt má i sledování ledničky nebo hokejový zápas? Pak sbohem lidstvo! Takhle máme pořád ještě šanci, že se najdou ženy samaritánky a muži… chtělo by se napsat hypochondři, ale nač zbytečně střílet do vlastních řad.
Další zprávou je nově „objevená”; závislost na sexu. Zatímco máme již léta diagnózu pro ženy-nymfomanky, u mužů byl tento stav pouze variantou společenské normy chování. A najednou je to taky choroba. Má ji Bill Clinton, Tiger Woods nebo David Duchovny. Dotyčný údajně myslí většinu času jen na sex. Clinton měl zřejmě nějakou lehčí formu, když u toho stihl ještě prezidentování. Co je mezi chudinou obyčejný děvkař, to je ve vyšších kruzích patologicky závislý na sexu s nutnosti šestitýdenního pobytu na věhlasné klinice. Jen nevím, jak to tamní kolegové léčí – že by elektrošuky? Možná by mohli zkusit takzvané babské rady a snažit se nemoc vypotit a vyležet.
Pak zde máme slavný bod G. Představte si to – Britové ho prý nemohou najít! Předně se nabízí otázka jestli ho hledali pouze na Britkách. To by koneckonců vysvětlovalo ledacos z chování chladných ostrovanek. Francouzští vědci již přišli s teorii, že Britové hledají špatně a pro „Frantíka“ je nalezení bodu (podobně jako většina záležitosti v této oblasti) otázkou několika vteřin. Já osobně podezřívám Brity, že jde o pouhý trik ve snaze prodloužit zajímavý výzkum. Čili titulek by měl znít: „Britští vědci zatím ještě nenašli bod G; pátrání pokračuje!“ Dovedu si představit, že toto bádání přináší zřejmě takzvanou „job satisfaction“- uspokojení z práce. Raději než překotně publikovat, vyplatí se ještě nějaký čas strávit pečlivým laboratorním pozorováním. Navíc celá situace jistě odstartovala celonárodní hledání zmíněného bodu. Z pohledu mezinárodních vztahů je rovněž typické, že se Francouzi a Britové opět neshodnou ani v jednom bodě. G není ani v tomto případě výjimkou…
eM
Ad bod 2
To již vyřešili v Básnících – nejlevnější lék – studená sprcha a froté ručníky:-D
Blíží se jaro!
„Vzduch je cítit po něčem, čemu sotva utečem..“ Ptáci vyřivují bez ohledu na ledovku a hromady sněhu, i podle předpovědi meteorologů se brzy vykuklíme ze šál a teplých kabátů…Vaud je jako vždy v obraze a reaguje s předstihem. Že by i na něho lezlo jaro?
Poslat nový komentář