Mimo mísu

Navzdory všem zákonům o rovnoprávnosti a rovnocennosti obou pohlaví nelze přehlédnout jejich funkční odlišnost při aktu vykonávání malé potřeby. Zatímco pánové mají ve zvyku stavět se k tomuto problému čelem a hrdě vzpřímeni, dámy jej řeší, s pokorou k hlasu přírody, vsedě. Veškerá rovnost končí u záchodového prkénka. A právě diskutabilita startovací polohy tohoto prkénka se v mnoha domácnostech jeví jako zásadní genderový problém.

Jaká je však základní neboli výchozí pozice prkénka? Navštívil jsem za tím účelem koupelnové studio. Pochlubili se záchodovým sedátkem, jež v sobě integruje vodní sprchu s temperovanou vodou, teplovzdušný fén a odsávání pachů. Je-li vaše WC upgradováno o tento výrobek, můžete zapomenout na používání toaletního papíru a úroveň vaší intimní hygieny se prudce zvýší. Dálkové ovládání hravým povahám nabízí řadu funkcí, včetně masážních programů. A to pohodlí!

“No jo. Ale to bych musel čůrat vsedě, ne?“ podivil jsem se. “Ovšem," odvětil hubený prodavač, „v Německu a ve Skandinávii už je to de facto standard. Navíc je to velmi pohodlné. Já tak činím už od svojí svatby.“ “Od svatby? To mnohé vysvětluje,“ pravil jsem jízlivě. „Přiznávám, že jsem jednoho večera k tomuto úkonu rovněž usedl, byv společensky mírně uondán. Ve tři ráno jsem se probudil podchlazený, se zablokovanou krční páteří a s nevkusným otlakem v dolních partiích. Usnul jsem, třebaže lze náš záchod jen stěží nazvat pohodlným. Mám za to, že bez masážního prkénka se ještě nějaký čas obejdu.“

Odborník zklamal. Nu co, řekl jsem si, jistě poradí uživatelé. Mediálně nejfrekventova­nějším uživatelem záchodového prkénka v současné době je Brad Pitt. Trpí prý lehkou formou germofobie a kvůli tomu si všude s sebou vláčí svoje vlastní. Ten má alespoň jasno. Výchozí poloha jeho prkénka je v kufru. Ještě jsem narazil na zprávičku z Žatce, kde si dvouapůlletý Patrik přetáhl záchodové prkénko přes hlavu a k jeho vyproštění bylo nutno povolat hasiče. Patrik už ví také své. Jen já stále tápu.

Rozhodl jsem se tedy zneužít svého postavení a vznesl jsem dotaz na pracovní poradě, neboť neinklinuji k předčasným spekulacím (jak říkají odborníci – speculatio praecox).

Kolegyně Frňousová má slabost pro položené prkénko i poklop, pročež je se zálibou takto upravuje nejen doma, nýbrž na každém WC jež navštíví. Dokonce přiznala že koketuje s myšlenkou okrášlit víko háčkovanou dečkou a vázičkou s lučními květy, neboť toaleta má být především útulná. Prkénko nahoře je podle ní proti přírodním zákonům. Gravitace velí dolů. Ovšem prkénko i s víkem je třeba položit až po spláchnutí, neboť jinak je všechno mokré a kdo to má pořád utírat.

Ing. Lipná, horlivá propagátorka staročínské filozofie feng šuej, přizdobila teorii Frňousové tvrzením, že nemáme-li při splachování záchodu dveře zavřené a víko dole, splachujeme si tím marnotratně i blahobyt, peníze a rodinné štěstí vůbec, a jeden se pak nemůže divit, že je pan Frňous jako za groš kudla a do práce jezdí na kole.

Stážistka Krumholcová jen nesměle špitla, že se touto záležitostí dosud nezabývala natolik, aby si na ni vytvořila nějaký názor. Z pohledu rozvášněné Lipné pak vyčetla, že to asi nebyla správná odpověď, načež připodotkla, že když to vymysleli Číňani, tak na tom jistě něco bude, a rovněž že jí konečně svitlo, proč je Bulharsko tak chudou zemí.

Bc. Šviholec pookřál při narážce na Balkán a přispěchal s tvrzením, že rozumné národy, které chtějí mít doma klid, mají turecké záchody; tedy díru do země a dvě šlapky. Šlapky blíže nespecifikoval, pouze uvedenému zařízení vytknul, že při jeho používání bolí nohy a nedají se tam číst noviny, pročež je spokojený s tím co má. Prkénko nechává zásadně nahoře, protože pak do něj stačí jen trochu strčit aby spadlo a nemusí na ně manželka sahat, když se jí to tolik ekluje. Podle jeho názoru jsou ženské semetriky, neboť když jim něco vyhovuje, jako kupříkladu poloha prkénka, tak jsou slabší pohlaví a vyžadují galantnosti, ale jak jde o prachy, tak jsou najednou rovnoprávné až běda.

Starý mládenec Babuščák jen lakonicky poznamenal: “Já bych se tý baby prostě zeptal, jestli je jí milejší najít prkýnko zvednutý a nebo pochcaný. No a pak by se vidělo.“

Jak vidno, ani týmová práce nepřinesla jednoznačné závěry. Snad by bylo rozumné zvolit kompromis. Co takhle dávat prkénko do jakési mezipolohy, že by nebylo ani dole, ani nahoře? Kdepak. To by pak viselo nad dírou jako Damoklův meč.

Asi bude nejlepší, když naše tradiční dřevěná kadibudka zůstane nadále bez prkénka.

eA